Arteterapie v České republice

Počátky arteterapeutických prvků spadají do starověku a v jistém ohledu až do pravěku, kde se začalo zacházet s výtvarným fenoménem. Objevuje se symbolika barev, tvarů a kompozičních sestav.

Průkopníky arteterapie byli většinou psychiatři a výtvarníci, kteří hledali možnosti propojení výtvarného působení s psychoterapeutickými postupy a jejich uplatnění v léčbě.

První stopy zkoumání výtvarné produkce se pojí s obdobím Rakouska-Uherska a prof. Rudolfem Jedličkou, který v roce 1913 zřídil Jedličkův ústav. Propojoval rehabilitaci s výtvarnou tvorbou, její estetickou a výchovnou funkcí.

Současně v psychiatrických institucích u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů vzniká prostor pro různé rehabilitační metody, činnostní a pracovní terapie.

Jako terapeutická metoda se arteterapie začala cíleně využívat ve 30. až 40. letech dvacátého století v návaznosti na rozvoj psychoanalýzy a dalších psychoterapeutických směrů.

V ČR se arteterapie využívala od 50. let 19.století v různých léčebných a psychoterapeutických zařízeních jako součást psychoterapie. První ateliér arteterapie byl v psychiatrické léčebně Bohnice zřízen roku 1956 a vedl ho akademický malíř prof. F. Kamba, který prošel arteterapeutickým výcvikem ve Francii. Další ateliér arteterapie vzniká v Psychiatrické léčebně Kroměříž v roce 1961 pod vedením akademické malířky Anny Sládkové. Tím vznikaly arteterapeutické a výtvarné ateliery v rámci psychiatrických léčeben v celé republice.

Následující půlstoletí představuje pro arteterapii období těžkých začátků. Nemalý podíl na tomto váhavém rozvoji mělo nepříznivé klima politického režimu mezi lety 1948-1989, kdy arteterapie nebyla režimem příliš podporována. Přesto vznikaly arteterapeutické iniciativy jako součást psychoterapeutického vzdělání, které se pojí například se jmény PhDr. Antonín Šimek, Dr. Jitka Vodňanská.

Od roku 1969 se používala arteterapie jako doplňková technika při psychoterapeutických skupinách např. Denní stacionáře Horní Palata, Lobeč, Lojovice, Dobřany, Opařany, U Apolináře, Psychiatrická léčebna Opava.

V 70. letech 20. století vznikla na půdě Psychoterapeutické společnosti ČLS J. E. Purkyně arteterapeutická sekce, založená a vedená PhDr. D. Kocábovou, která propagovala art-psychoterapeutický přístup. Sdružovali se v ní zájemci o danou problematiku z různorodých oborů a byly pořádány speciální semináře a dílny.

V 80. letech pod vedením Doc. J. Skály v rámci ČLS JEP pod psychoterapeutickou sekcí vznikla arteterapeutická subsekce a první výcviková arteterapeutická skupina pod vedením Zdeňka Petrželky, CSc. Současně narůstala popularita arteterapie zvláště mezi studenty a absolventy speciální pedagogiky, neboť arteterapie byla začleněna do plánů výuky.

Počátkem 90. let zásluhou PhDr. M. Kyzoura bylo na Jihočeské univerzitě otevřeno bakalářské studium arteterapie. O arteterapii se začaly zajímat i jiné fakulty než pedagogické: filozofické, lékařské, psychologické, rehabilitační. Začaly zařazovat do studia arteterapii jako doplňkový předmět. V té době proběhla také první česká arteterapeutická konference v Bohnicích.

Od roku 1990 vznikají v ČR další nová léčebná zařízení, kde je artetetrapie využívána. Jedním z nich je ateliér Extraart při sdružení o duševně nemocné FOKUS. Zakladatelkou ateliéru je Dipl.KT Beate Albrich. Díky tomu se otevírá prostor pro vzájemné propojení kreativních terapií (arte, drama, tanec, muziko).

Na základě této konference vzniká v roce 1994 Česká arteterapeutická asociace jako odborné profesní sdružení. Mezi prvními členy výboru byli PhDr. Darja Kocábová, PhDr. Helena Strnadlová, PhDr. Jan Slavík, PhDr. Alena Koblicová, Dipl.KT Beate Albrich, Mgr. Milan Stiburek, Bc. Jana Ledvinová.

Podle prvních stanov ČAA je jejím cílem rozvíjení a podpora profesní a odborné úrovně arteterapeutů, rozvoj arteterapie a artepsychoterapie v teorii i praxi. Jejím záměrem je zkvalitňovat českou arteterapii, připravovat její profesní status a kriteria pro posuzování arteterapeutické práce. Činnost ČAA vede k uplatnění arteterapie jako svébytného oboru s vlastním kvalifikačním zázemím. ČAA organizuje konference tuzemských i zahraničních arteterapeutů.

V roce 1998 byl při ČAA zahájen první pětiletý artepsychoterapeutický výcvik SUR pod vedením J. Slavíka a H. Strnadlové. Od té doby kontinuálně probíhají další výcviky, od roku 2003 pod vedením PhDr. Heleny Strnadlové a MUDr. Jana Pfeiffera.

V kontextu časového vývoje je třeba upozornit na termín artefiletika, který se od poloviny 90. let označuje jako modifikace arteterapie ve významu výchovy prostřednictvím umění. V Čechách to odráží postupující trend rozlišovat arteterapii na poli klinické psychologie a pedagogiky.

Zároveň vznikala výuka modalit v arteterapii různých institutů a garantovaných výcviků ČAA: Tonfeld práce v hliněném poli (H. Deuser), Kurz v artefiletice a arteterapii (M. Huptych), Closlieu Arno Sterna (M. Weissgerber), Arteterapie - Eko Art terapie (J. Merhautová), Vzdělávací cyklus v arteterapii (B. Albrich), výcvik DVT s přesahem do arteterapie (V. Dočkal, B. Albrich).

Od roku 2002 do roku 2016 vydávala ČAA pod vedením M. Huptycha odborný časopis Arteterapie, do kterého přispívali zástupci všech kreativních terapií.

Od roku 2010 ČAA organizuje každé tři roky mezinárodní konferenci kreativních terapií Spaces for Art Therapy. V roce 2014 byly položeny základy spolupráce všech čtyř asociací expresívních terapií v ČR (arte, muziko, drama, tanec) pod názvem Creatheas ve snaze ukotvit profesi v legislativě.

ČAA je od roku 2019 členem Evropské federace arteterapeutů (EFAT)

----------------------------------------------------------------------------------------------

o historii arteterapie také viz wikipedia